Bibliografie

2020
© Oto Zimmermann
Oblast
Pavouci
Autoři
Mgr. Dominik Vondráček, Petr Šípek
Abstrakt

V r. 2020 se opět měla uskutečnit Velká výstava bezobratlých, která se koná již od r. 2013 s jednou mírnou odchylkou vždy každé dva roky. Vzhledem k vládním opatřením a nařízením, která platila letos na jaře, bylo zjevné, že čtvrtý ročník v běžném režimu nelze uskutečnit. Návštěvnost předchozích výstav se denně pohybovala v řádu stovek účastníků, dodržování epidemiologických opatření tedy bylo zcela nereálné. Přesto se organizátoři nechtěli smířit s jejím úplným zrušením. Po několika debatách a návrzích různých náhradních řešení nakonec zvítězil návrh uspořádat výstavu alespoň ve virtuálním světě.

K prezentaci byla zvolena sociální síť Facebook, na které se mimo jiné vyskytuje početná komunita zájemců o hmyz a jiné bezobratlé, sdružená v několika specializovaných skupinách a stránkách. Výstava pak probíhala na facebookové stránce platformy Přírodovědci.cz. Tento projekt se snaží za pomoci popularizačních aktivit a informací k možnému studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy zaujmout nejen žáky a studenty různých škol, ale i pedagogy a širokou veřejnost.


2019
© Oto Zimmermann
Oblast
Pavoukovci
Autoři
Mgr. Dominik Vondráček, RNDr. Jiří Moravec, CSc., RNDr. Petr Dolejš, Ph.D.
Abstrakt

Molekulární biologie patří v posledních letech mezi nejrychleji se rozvíjející biologická odvětví. Proto není překvapením, že v posledních desetiletích proniklo studium DNA i do muzejní praxe. Díky rozvoji molekulárních metod dokážeme získat genetické sekvence vzácného typového materiálu, organismů z vyhynulých populací, dokonce i vyhynulých organismů. Díky sekvencím DNA dokážeme zjistit, do kterého druhu (linie nebo populace) nový organismus patří (viz M ARIĆ a kol. 2019), nebo přiřadit larvální stadia hmyzu k odpovídajícímu dospělému jedinci (viz F IKÁČEK a kol. 2018).

K využití genetických metod v muzejnictví/zoologickém výzkumu je však třeba přizpůsobit i sběr materiálu v terénu. Metody odběru, výběr vhodného fixačního média a správné skladování jsou klíčovými faktory pro další molekulární analýzy. Proto se tato část metodiky jistě stane vítaným návodem pro všechny, kteří sice ani nemusí v molekulární laboratoři sami pracovat, ale sbírají vzorky pro molekulární analýzy (dále „genetické vzorky“) v terénu. Popsané techniky sběru vycházejí z dříve publikovaných českých i zahraničních návodů, jsou ale na základě vlastních zkušeností autorů nebo lektorů modifikovány tak, aby byl nasbíraný materiál využitelný pro genetické výzkumy.

Kromě návodů pro sběr materiálu najdete v metodice i popis potřebného přístrojového a materiálového vybavení a základy práce v molekulární laboratoři. Všechny protokoly (podbarvené žlutě) jsou popsané co nejdetailněji, s jednoduchým teoretickým úvodem, výčtem potřebného materiálu, doplněné o obrázky a schémata. Kromě práce v laboratoři jsme popsali i základy softwarové analýzy sekvencí. Metodika se tak může stát pomůckou nejen pro začínající výzkumníky v oblasti genetiky a molekulární fylogeneze, ale užitečné informace si najdou i ti zkušenější. Ti mohou navíc využít návod pro práci s citlivými muzejními vzorky včetně amplikonového protokolu s použitím sekvenování nové generace (NGS).

Metodika odráží potřeby současného genetického výzkumu. Klade si za cíl 1) poskytnout návod pro správný odběr zoologických vzorků, jejich zpracování (viz MARTINCOVÁ & AGHOVÁ 2020) a správné uložení ve sbírce (viz V ONDRÁČEK a kol. 2018) a dále 2) pro zpracování vzorků v molekulární laboratoři, při kterém je kladen důraz nejen na standardní metody, ale také na práci s historickými vzorky. Takto uceleně pojatá monografie, spojující metody od sběru materiálu po jejich zpracování těmi nejmodernějšími postupy, je publikována vůbec poprvé. Jistým omezením pro uživatele může být finanční náročnost vybudování molekulární laboratoře a její provoz. Nicméně metodika je použitelná pro všechny, kteří materiál pro molekulární analýzy sbírají, bez ohledu na to, zda jej budou zpracovávat sami, nebo ho ke zpracování poskytnou jiné instituci.

Věříme, že tato jedinečná publikace bude přínosným zdrojem informací nejen pro kolegy z jiných českých a slovenských muzeí, ale i pro širší odbornou veřejnost (např. pro amatérské sběratele). Naším přáním je, aby se metody sběru genetických vzorků a genetické identifikace popsané v této metodice staly běžnou praxí, protože genetická identifikace muzejních exponátů významně zvyšuje hodnotu sbírek, a genotypované/digitalizované sbírky se stávají dostupné vědcům z celého světa.