Členové ČAS na 116. semináři v Pardubicích
Níže naleznete několik pavouků, na něž můžete v naší přirodě narazit a na které se nás lidé nejčastěji ptají. Jedná se o pavouky větších rozměrů, nebo druhy nápadné svým zbarvením. V případě zápřednice se bohužel jedná spíše o popularitu živenou bulvárními plátky, než že by byla reálnou hrozbou.
Pokoutníci jsou poměrně velcí pavouci, kteří si v přírodě tkají sítě na skalách, v dutých stromech, pod vývraty. Nu a v našich obydlích si tkají sítě na podobných místech – ve sklepích, garážích, v šachtách, ve vzduchotechnice, za skříněmi, prostě „po koutech“; odtud jejich jméno.
Když ho opatrně vezmete do dlaní, je jako peříčko. Nejjednodušší je ovšem přiklopit ho sklenicí, podsunout pod něj pohlednici, obrátit, aby do sklenice spadl, no a vyhodit ho ven.
Zápřednice jsou velcí pavouci, kteří můžou kousnout. Zápřednice jedovatá, Cheiracanthium punctorium, se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy, jižní Morava), nejčastěji na loukách. Zapřádá si pavučinové hnízdo v klasech trav. Kousnutí zápřednicí jedovatou je bolestivé a místo kolem vpichu opuchne. Ke kousnutí ovšem dochází opravdu výjimečně, pavouk kousne jen když jej někdo zmačkne. Varování před možnými komplikacemi pro alergiky je spíše předběžná opatrnost – doložený případ nějakých zdravotních následků dosud chybí (a vzhledem k tomu že zápřednice jedovatá se vyskytuje běžně v celé jižní Evropě, pokud by byla skutečně nebezpečná, dávno by se to vědělo). Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem apod. Je ovšem těžké odlišit faktický účinek kousnutí od psychického stresu z obav, které člověk v takovém případě zažívá. Příznaky kousnutí samy odezní během několika hodin nebo do druhého dne, otok a bolestivost místa kousnutí mohou přetrvat o něco déle. Uvědomme si, že na bodnutí včelou, vosou či sršní u nás, bohužel, každoročně někdo zemře. Na kousnutí naším domácím pavoukem u nás ještě nikdo nikdy nezemřel.
Pavouk je dost velký a tká hodně řídké sítě, takže v nich nápadně visí, zvlášť když je pavouků více pohromadě (Buchar & Kůrka 1998). V Teplické jeskyni v Teplických skalách takhle pavouci visí na pískovcových balvanech nad vodou podzemního toku a je to úžasné. Zavěšené bílé koule jsou kokony s vajíčky. Jak uvádějí Baum & Buchar (1973), středověcí horníci je považovali za peněženky důlních skřítků a měli je v úctě.
V Čechách byl nalezen prvně ve vojenském újezdu Mladá u Milovic v roce 1990. Do roku 2000 (Buchar & Růžička 2002) byl jeho výskyt znám už více než ze 165 polí mapy pro síťové mapování organismů (pole mají rozměr prakticky 10 krát 10 kilometrů). Nebezpečný být nemůže.
Četli jste knížku Trampoty brouka Pytlíka od Ondřeje Sekory? Nebo knížku Kulihrášek a kouzlo zlaté jahody? Ne? Ale to je škoda. Jsou to pěkné příběhy a jedním z jejich hrdinů je křižák obecný, Araneus diadematus. Vyskytuje se úplně všude – v řídkých lesích na keřích, na lesních okrajích, na vysokých bylinách, ve starých kolnách... Křižáci si tkají ty úžasné kolové sítě. Když na podzim vyrazíte ráno na houby a zastihnete slunce nízko nad obzorem, uvidíte proti němu, co orosených pavučin v přírodě je.
Krásný pavouk ze středozemí, který se v posledních desetiletích úžasně rychle rozšířil na našem území. Samice je nápadná, žlutě a černě pruhovaná, jako sršeň. Samec je mnohem menší,...
Zápřednice jsou velcí pavouci, kteří můžou kousnout. Zápřednice jedovatá, Cheiracanthium punctorium, se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy,...
Meta temnostní, Meta menardi, je dnes řazena do čeledi čelistnatkovitých, do velmi blízkého příbuzenstva křižáků (dříve se jí říkalo křižák temnostní). Je to hojný druh obývající...
Spiders (Arachnida: Araneae) are widespread in subterranean ecosystems worldwide and represent an important component of subterranean trophic webs. Yet, global-scale diversity patterns of subterranean spiders are still mostly unknown. In the frame of the CAWEB project, a European joint network of cave arachnologists, we collected data on cave-dwelling spider communities across Europe in order to explore their continental diversity patterns. Two main datasets were compiled: one listing all subterranean spider species recorded in numerous subterranean localities across Europe and another with high resolution data about the subterranean habitat in which they were collected. From these two datasets, we further generated a third dataset with individual geo-referenced occurrence records for all these species.
Data from 475 geo-referenced subterranean localities (caves, mines and other artificial subterranean sites, interstitial habitats) are herein made available. For each subterranean locality, information about the composition of the spider community is provided, along with local geomorphological and habitat features. Altogether, these communities account for > 300 unique taxonomic entities and 2,091 unique geo-referenced occurrence records, that are made available via the Global Biodiversity Information Facility (GBIF) (Mammola and Cardoso 2019). This dataset is unique in that it covers both a large geographic extent (from 35° south to 67° north) and contains high-resolution local data on geomorphological and habitat features. Given that this kind of high-resolution data are rarely associated with broad-scale datasets used in macroecology, this dataset has high potential for helping researchers in tackling a range of biogeographical and macroecological questions, not necessarily uniquely related to arachnology or subterranean biology.
A few specimens (both adults and larvae) of the arachnophilous stilt bug Metacanthus annulosus Fieber, 1859 were found in a web of the giant house spider Eratigena atrica (C. L. Koch, 1843) in Brno (Czech Republic). This is the first host record, and confirmation of the species’ arachnophily, in Central Europe.
Metacanthus (Cardopostethus) annulosus Fieber, 1859 is a rarely collected species of stilt bug (Hemiptera: Heteroptera: Berytidae), distributed in the Mediterranean region and the Pannonian Basin (Péricart 2001, Morkel 2007, Vašíček et al. 2018). It is an arachnophilous species living in spider webs, where it feeds on trapped arthropods (Štys et al. 2003, Morkel 2007). So far, these stilt bugs have been found in the funnel-webs of spiders of the genus Agelena (Araneae: Agelenidae). In eastern parts of the Mediterranean area (Anatolia, the Cyclades) the host spider was identified as Agelena orientalis (Štys et al. 2003, Morkel 2007). Agelena orientalis does not occur in Croatia (Nentwig et al. 2018), where M. annulosus was found in the webs of another, still unidentified, species of Agelena s. lat. (Vašíček et al. 2018). In Central Europe, M. annulosus has so far only been collected very rarely, and details of its ecology have been largely unknown (Rabitsch 2004, 2009, Vašíček et al. 2018).
