Členové ČAS na 116. semináři v Pardubicích

Členové ČAS na 116. semináři v Pardubicích

Naši běžní pavoučí souputníci

Níže naleznete několik pavouků, na něž můžete v naší přirodě narazit a na které se nás lidé nejčastěji ptají. Jedná se o pavouky větších rozměrů, nebo druhy nápadné svým zbarvením. V případě zápřednice se bohužel jedná spíše o popularitu živenou bulvárními plátky, než že by byla reálnou hrozbou.

Pokoutník

Pokoutníci jsou poměrně velcí pavouci, kteří si v přírodě tkají sítě na skalách, v dutých stromech, pod vývraty. Nu a v našich obydlích si tkají sítě na podobných místech – ve sklepích, garážích, v šachtách, ve vzduchotechnice, za skříněmi, prostě „po koutech“; odtud jejich jméno.

Když ho opatrně vezmete do dlaní, je jako peříčko. Nejjednodušší je ovšem přiklopit ho sklenicí, podsunout pod něj pohlednici, obrátit, aby do sklenice spadl, no a vyhodit ho ven.

Zápřednice

Zápřednice jsou velcí pavouci, kteří můžou kousnout. Zápřednice jedovatá, Cheiracanthium punctorium, se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy, jižní Morava), nejčastěji na loukách. Zapřádá si pavučinové hnízdo v klasech trav. Kousnutí zápřednicí jedovatou je bolestivé a místo kolem vpichu opuchne. Ke kousnutí ovšem dochází opravdu výjimečně, pavouk kousne jen když jej někdo zmačkne. Varování před možnými komplikacemi pro alergiky je spíše předběžná opatrnost – doložený případ nějakých zdravotních následků dosud chybí (a vzhledem k tomu že zápřednice jedovatá se vyskytuje běžně v celé jižní Evropě, pokud by byla skutečně nebezpečná, dávno by se to vědělo). Kousnutí může být vzácně doprovázeno i zvýšenou teplotou, zrychleným tepem apod. Je ovšem těžké odlišit faktický účinek kousnutí od psychického stresu z obav, které člověk v takovém případě zažívá. Příznaky kousnutí samy odezní během několika hodin nebo do druhého dne, otok a bolestivost místa kousnutí mohou přetrvat o něco déle. Uvědomme si, že na bodnutí včelou, vosou či sršní u nás, bohužel, každoročně někdo zemře. Na kousnutí naším domácím pavoukem u nás ještě nikdo nikdy nezemřel.

Meta temnostní

Pavouk je dost velký a tká hodně řídké sítě, takže v nich nápadně visí, zvlášť když je pavouků více pohromadě (Buchar & Kůrka 1998). V Teplické jeskyni v Teplických skalách takhle pavouci visí na pískovcových balvanech nad vodou podzemního toku a je to úžasné. Zavěšené bílé koule jsou kokony s vajíčky. Jak uvádějí Baum & Buchar (1973), středověcí horníci je považovali za peněženky důlních skřítků a měli je v úctě.

Křižák pruhovaný

V Čechách byl nalezen prvně ve vojenském újezdu Mladá u Milovic v roce 1990. Do roku 2000 (Buchar & Růžička 2002) byl jeho výskyt znám už více než ze 165 polí mapy pro síťové mapování organismů (pole mají rozměr prakticky 10 krát 10 kilometrů). Nebezpečný být nemůže.

Křižák obecný

Četli jste knížku Trampoty brouka Pytlíka od Ondřeje Sekory? Nebo knížku Kulihrášek a kouzlo zlaté jahody? Ne? Ale to je škoda. Jsou to pěkné příběhy a jedním z jejich hrdinů je křižák obecný, Araneus diadematus. Vyskytuje se úplně všude – v řídkých lesích na keřích, na lesních okrajích, na vysokých bylinách, ve starých kolnách... Křižáci si tkají ty úžasné kolové sítě. Když na podzim vyrazíte ráno na houby a zastihnete slunce nízko nad obzorem, uvidíte proti němu, co orosených pavučin v přírodě je.

Eratigena atrica (C. L. Koch, 1843)

(C. L. Koch, 1843)

© Petr Žantovský
© Petr Dolejš
© Rudolf Macek
Araneus diadematus Clerck, 1757

Clerck, 1757

© Juraj Ando
© Juraj Ando
© Rudolf Macek
Argiope bruennichi (Scopoli, 1772)

Krásný pavouk ze středozemí, který se v posledních desetiletích úžasně rychle rozšířil na našem území. Samice je nápadná, žlutě a černě pruhovaná, jako sršeň. Samec je mnohem menší,...

© Oto Zimmermann
© Rudolf Macek
© Rudolf Macek
Cheiracanthium punctorium (Villers, 1789)

Zápřednice jsou velcí pavouci, kteří můžou kousnout. Zápřednice jedovatá, Cheiracanthium punctorium, se vyskytuje v teplých oblastech našeho státu (Polabí, střední a středozápadní Čechy,...

© Aneta Hlavatá
© Rudolf Macek
© Rudolf Macek
Meta menardi (Latreille, 1804)

Meta temnostní, Meta menardi, je dnes řazena do čeledi čelistnatkovitých, do velmi blízkého příbuzenstva křižáků (dříve se jí říkalo křižák temnostní). Je to hojný druh obývající...

© Jan Moravec
© Jan Moravec
© Jan Moravec

Nejnovější publikace

Local- versus broad-scale environmental drivers of continental β-diversity patterns in subterranean spider communities across Europe
© Oto Zimmermann
Autoři: RNDr. Andrej Mock, Ph.D., Christian Komposch, RNDr. Vlastimil Růžička, CSc.
Macroecologists seek to identify drivers of community turnover (β-diversity) through broad spatial scales. However, the influence of local habitat features in driving broad-scale β-diversity patterns remains largely untested, owing to the objective challenges of associating local-scale variables to continental-framed datasets. We examined the relative contribution of local- versus broad-scale drivers of continental β-diversity patterns, using a uniquely suited dataset of cave-dwelling spider communities across Europe (35–70° latitude). Generalized dissimilarity modelling showed that geographical distance, mean annual temperature and size of the karst area in which caves occurred drove most of β-diversity, with differential contributions of each factor according to the level of subterranean specialization. Highly specialized communities were mostly influenced by geographical distance, while less specialized communities were mostly driven by mean annual temperature. Conversely, local-scale habitat features turned out to be meaningless predictors of community change, which emphasizes the idea of caves as the human accessible fraction of the extended network of fissures that more properly represents the elective habitat of the subterranean fauna. To the extent that the effect of local features turned to be inconspicuous, caves emerge as experimental model systems in which to study broad biological patterns without the confounding effect of local habitat features.

Continental data on cave-dwelling spider communities across Europe (Arachnida: Araneae)
© Oto Zimmermann
Autoři: RNDr. Andrej Mock, Ph.D., RNDr. Vlastimil Růžička, CSc.
Background

Spiders (Arachnida: Araneae) are widespread in subterranean ecosystems worldwide and represent an important component of subterranean trophic webs. Yet, global-scale diversity patterns of subterranean spiders are still mostly unknown. In the frame of the CAWEB project, a European joint network of cave arachnologists, we collected data on cave-dwelling spider communities across Europe in order to explore their continental diversity patterns. Two main datasets were compiled: one listing all subterranean spider species recorded in numerous subterranean localities across Europe and another with high resolution data about the subterranean habitat in which they were collected. From these two datasets, we further generated a third dataset with individual geo-referenced occurrence records for all these species.

New information

Data from 475 geo-referenced subterranean localities (caves, mines and other artificial subterranean sites, interstitial habitats) are herein made available. For each subterranean locality, information about the composition of the spider community is provided, along with local geomorphological and habitat features. Altogether, these communities account for > 300 unique taxonomic entities and 2,091 unique geo-referenced occurrence records, that are made available via the Global Biodiversity Information Facility (GBIF) (Mammola and Cardoso 2019). This dataset is unique in that it covers both a large geographic extent (from 35° south to 67° north) and contains high-resolution local data on geomorphological and habitat features. Given that this kind of high-resolution data are rarely associated with broad-scale datasets used in macroecology, this  dataset has high potential for helping researchers in tackling a range of biogeographical and macroecological questions, not necessarily uniquely related to arachnology or subterranean biology.


Does reproductive behaviour reflect phylogenetic relationships? An example from Central European Alopecosa wolf spiders (Araneae: Lycosidae)
© Oto Zimmermann
Autoři: Mgr. Pavel Just, RNDr. Petr Dolejš, Ph.D., Věra Opatová
Species-specific patterns of courtship behaviour are often used in wolf spider species delimitation. However, differences in courtship patterns are rarely assessed in an evolutionary context. The wolf spider genus Alopecosa comprises 150 species, for which the distribution and mating periods commonly overlap. We analysed the courtship and copulatory behaviour of 14 European Alopecosa species that are traditionally classified into four sibling species complexes (groups) and sequenced one mitochondrial (COI) and two nuclear genes (28S, H3) to reconstruct their phylogenetic relationships. The courtship behaviour of Alopecosa wolf spiders includes 17 elements, involving palpal, pedal, opisthosomal and whole-body movements. The observed courtship and copulation behaviours exhibit both conserved elements and species-specific combinations of traits. The results of the phylogenetic analyses were largely incongruent with the traditional, morphology-based grouping. Species from the ‘pulverulenta’ group formed a monophylum, although members of the ‘striatipes’ and ‘fabrilis’ groups were recovered as para- or polyphyletic. Furthermore, monophyly of Alopecosa was not recovered. We provide a checklist of species-specific traits presented during courtship and copulation that can be used to identify sibling species complexes.

Giant house spider Eratigena atrica (Araneae: Agelenidae) – a host species for the stilt bug Metacanthus annulosus (Hemiptera: Heteroptera: Berytidae) in Central Europe
© Oto Zimmermann
Druhy: Eratigena atrica

A few specimens (both adults and larvae) of the arachnophilous stilt bug Metacanthus annulosus Fieber, 1859 were found in a web of the giant house spider Eratigena atrica (C. L. Koch, 1843) in Brno (Czech Republic). This is the first host record, and confirmation of the species’ arachnophily, in Central Europe.

Metacanthus (Cardopostethus) annulosus Fieber, 1859 is a rarely collected species of stilt bug (Hemiptera: Heteroptera: Berytidae), distributed in the Mediterranean region and the Pannonian Basin (Péricart 2001,  Morkel 2007, Vašíček et al. 2018). It is an arachnophilous species living in spider webs, where it feeds on trapped arthropods (Štys et al. 2003, Morkel 2007). So far, these stilt bugs have been found in the funnel-webs of spiders of the genus Agelena (Araneae: Agelenidae). In eastern parts of the Mediterranean area (Anatolia, the Cyclades) the host spider was identified as Agelena orientalis (Štys et al. 2003, Morkel 2007). Agelena orientalis does not occur in Croatia (Nentwig et al. 2018), where M. annulosus was found in the webs of another, still unidentified, species of Agelena s. lat. (Vašíček et al. 2018). In Central Europe, M. annulosus has so far only been collected very rarely, and details of its ecology have been largely unknown (Rabitsch 2004, 2009, Vašíček et al. 2018).


Detection of tau-fluvalinate resistance in the mite Varroa destructor based on the comparison of vial test and PCR-RFLP of kdr mutation in sodium channel gene
© Oto Zimmermann
Autoři: prof. Mgr. Stanislav Pekár, Ph.D.
Varroa destructor is the major cause of honey bee (Apis mellifera) colony losses. Mite control is limited to several miticides. The overuse of tau-fluvalinate has resulted in resistance via a knockdown resistance (kdr) mutation in the sodium channel gene Na V Chs (L925V/I/M). In this study, we used the discriminating concentration of tau-fluvalinate (0.25 μg/mL) to detect the resistance of mites in a bioassay. Further, we verified the presence of the kdr mutation in mites from the bioassay via PCR amplification of a fragment of the voltage-gated sodium channel gene (Na V Ch), restriction fragment length polymorphisms (RFLPs), and ensitometry analyses in pools of surviving or dead mites. Resistance values corresponding to the densitometry of the resistant allele were related to mite survival. In the vial test, the survival of the control group was significantly higher (70.4%) than that of the tau-fluvalinate-treated group (34.3%). Mite survival in the vial test was significantly correlated with the mean proportion of resistance values. Individuals that died after tau-fluvalinate application exhibited an average resistance value of 0.0783, whereas individuals that survived exhibited an average resistance of 0.400. The concentration of tau-fluvalinate in the vials was checked using high performance liquid chromatography under different temperatures and exposure times, and indicates that the stability of tau-fluvalinate stored in the refrigerator (4 ± 1 °C) is at least 14 days. PCR–RFLP of the Na V Ch gene fragment verified that the vial test is a suitable, rapid, and cost-effective method for the identification of tau-fluvalinate resistance based on kdr mutation in V. destructor in apiaries.

Dynamics of the microbial community during growth of the house dust mite Dermatophagoides farinae in culture.
Autoři: prof. Mgr. Stano Pekár, Ph.D.

Česká arachnologická společnost © 2008-2020