Rok
2016
Druhy
Allochernes peregrinus (Lohmander, 1939)
Chernes cimicoides (Fabricius, 1793)
Dendrochernes cyrneus (L. Koch, 1873)
Chthonius fuscimanus (Simon, 1900)
Neobisium carcinoides (Hermann, 1804)
Mitopus morio (Fabricius, 1799)
Oligolophus tridens (C. L. Koch, 1836)
Phalangium opilio (Linnaeus, 1761)
Platybunus bucephalus (C. L. Koch, 1835)
Obsah

Tato bakalářská práce přináší souhrnný přehled o biogeografii arachnofauny Alp. Věnuje se pěti řádům pavoukovců, které se v Alpách vyskytují, konkrétně štírům (Scorpiones), štírkům (Pseudoscorpiones), štírenkám (Palpigradi), sekáčům (Opiliones) a pavoukům (Araneae). Tato práce se soustředí na rozšíření endemických a subendemických druhů těchto řádů pavoukovců a faktory, které mohou ovlivňovat jejich rozšíření a celkovou diverzitu v oblasti Alp. Ukazuje se, že významnými faktory jsou teplota a vlhkost. Štírci se vyskytují spíše v teplých a nižších polohách, zatímco zejména štíři Euscorpius (Alpiscorpius) a sekáči jsou tolerantnější i k místům s nižší teplotou, přičemž sekáči vyžadují zejména dostatečnou vlhkost. U pavouků se v horském prostředí Alp celková druhová bohatost a hustota snižuje zejména od otevřených habitatů k lesním stanovištím. Celkovou diverzitu v Alpách navíc výrazně ovlivnily teplotní oscilace během čtvrtohorních klimatických změn a různé pozice a typy refugií, což je dobře patrné u druhů úzce spjatých s půdním prostředím jako např. u štírenek nebo jeskyních štírků čeledi Syarinidae.

Citace
Šilhavá A. (2016): Biogeografie arachnofauny Alp. Biogeography of arachnofauna of the Alps. BSc. thesis, Charles University, Prague, 39 pp. (in Czech, English abstract).

Fotografie