Myrmekofágie a araneofágie u pavouků z čeledi Thomisidae.

Myrmekofagie (lov mravenců) a araneofagie (lov pavouků) jsou nejčastějším typem potravní specializace pavouků (Araneae), jinak generalistů a pravých predátorů. Striktní myrmekofagie byla objevena u několika druhů z čeledi běžníkovití (Thomisidae), ale není zcela známo, zda mravence a jiné pavouky loví i ostatní druhy běžníků. Teoretická část práce je rešerše na téma akceptace kořisti, potravní specializace a lovecké strategie druhů běžníků. Pro experimentální část jsem nasbírala deset českých a dostala pět zahraničních rodů (z Austrálie, Jižní Afriky a Portugalska) běžníkovitých pavouků, na kterých jsem testovala přítomnost myrmekofagie a araneofagie. Všechny použité druhy lovili pavouky, což naznačuje, že jsou velkou součástí jejich stravy. Myrmekofagie byla pozorována u většiny použitých druhů, vyjma Ebrechtella tricuspidata, Misumena vatia a Australomisidia ergandros. Žádný z druhů nelovil striktně jeden typ kořisti, jelikož všechny akceptovaly i mouchy. Šířka trofické niky byla odhadnuta pro jedenáct českých rodů běžníků z fotografií pavouků s kořistí. Každý rod má úzkou stravu s jedním dominující typem kořisti, nejčastěji dvoukřídlí (Diptera) nebo blanokřídlí (Hymenoptera). Mravenci byly dominantním typem jen ve stravě Coriarachne depressa
a Tmarus sp. Běžníci nejčastěji lovili svou kořist přiblížením zepředu a drželi ji za hlavu nebo hlavohruď. Myrmekofagie a araneofagie jsou tedy časté potravní specializace českých druhů běžníků, ale v akceptaci mravenců jsou mezi druhy značné rozdíly.