Bibliografie

2020
© Oto Zimmermann
Oblast
Pavouci
Autoři
RNDr. František Šťáhlavský, Ph.D., Mgr. Martin Forman, Mgr. Pavel Just
Abstrakt
Spiders represent one of the most studied arachnid orders. They are particularly intriguing from a cytogenetic point of view, due to their complex and dynamic sex chromosome determination systems. Despite intensive research on this group, cytogenetic data from African spiders are still mostly lacking. In this study, we describe the karyotypes of 38 species of spiders belonging to 16 entelegyne families from South Africa and Namibia. In the majority of analysed families, the observed chromosome numbers and morphology (mainly acrocentric) did not deviate from the family-level cytogenetic characteristics based on material from other continents: Tetragnathidae (2n♂ = 24), Ctenidae and Oxyopidae (2n♂ = 28), Sparassidae (2n♂ = 42), Gnaphosidae, Trachelidae and Trochanteriidae (2n♂ = 22), and Salticidae (2n♂ = 28). On the other hand, we identified interspecific variability within Hersiliidae (2n♂ = 33 and 35), Oecobiidae (2n♂ = 19 and 25), Selenopidae (2n♂ = 26 and 29) and Theridiidae (2n♂ = 21 and 22). We examined the karyotypes of Ammoxenidae and Gallieniellidae for the first time. Their diploid counts (2n♂ = 22) correspond to the superfamily Gnaphosoidea and support their placement in this lineage. On the other hand, the karyotypes of Prodidominae (2n♂ = 28 and 29) contrast with all other Gnaphosoidea. Similarly, the unusually high diploid number in Borboropactus sp. (2n♂ = 28) within the otherwise cytogenetically uniform family Thomisidae (mainly 2n♂ = 21–24) supports molecular data suggesting a basal position of the genus in the family. The implementation of FISH methods for visualisation of rDNA clusters facilitated the detection of complex dynamics of numbers of these loci. We identified up to five loci of the 18S rDNA clusters in our samples. Three different sex chromosome systems (X0, X1X20 and X1X2X30) were also detected among the studied taxa.

2020
© Oto Zimmermann
Oblast
Štíři
Autoři
František Kovařík, RNDr. František Šťáhlavský, Ph.D., Mgr. Pavel Just
Abstrakt
We examined the distribution of genes for major ribosomal RNAs (rDNA) on holokinetic chromosomes of 74 species belonging to 19 genera of scorpions from the family Buthidae using fluorescence in situ hybridization (FISH). Our analysis revealed differences between the two main evolutionary lineages within the family. The genera belonging to the ‘Buthus group’, with a proposed Laurasian origin, possess one pair of rDNA mainly in an interstitial position, with the only exceptions being the terminal location found in some Hottentotta and Buthacus species, possibly as a result of chromosome fissions. All the remaining buthid ‘groups’ possess rDNA found strictly in a terminal position. However, the number of signals may increase from an ancestral state of one pair of rDNA loci to up to seven signals in Reddyanus ceylonensis Kovařík et al., 2016. Despite the differences in evolutionary dynamics of the rDNA clusters between the ‘Buthus group’ and other lineages investigated, we found a high incidence of reciprocal translocations and presence of multivalent associations during meiosis in the majority of the genera studied. These phenomena seem to be typical for the whole family Buthidae.

2019
© Oto Zimmermann
Oblast
Pavouci
Autoři
Mgr. Pavel Just, RNDr. Petr Dolejš, Ph.D., Věra Opatová
Abstrakt
Species-specific patterns of courtship behaviour are often used in wolf spider species delimitation. However, differences in courtship patterns are rarely assessed in an evolutionary context. The wolf spider genus Alopecosa comprises 150 species, for which the distribution and mating periods commonly overlap. We analysed the courtship and copulatory behaviour of 14 European Alopecosa species that are traditionally classified into four sibling species complexes (groups) and sequenced one mitochondrial (COI) and two nuclear genes (28S, H3) to reconstruct their phylogenetic relationships. The courtship behaviour of Alopecosa wolf spiders includes 17 elements, involving palpal, pedal, opisthosomal and whole-body movements. The observed courtship and copulation behaviours exhibit both conserved elements and species-specific combinations of traits. The results of the phylogenetic analyses were largely incongruent with the traditional, morphology-based grouping. Species from the ‘pulverulenta’ group formed a monophylum, although members of the ‘striatipes’ and ‘fabrilis’ groups were recovered as para- or polyphyletic. Furthermore, monophyly of Alopecosa was not recovered. We provide a checklist of species-specific traits presented during courtship and copulation that can be used to identify sibling species complexes.

2018
© Oto Zimmermann
Oblast
Štírci
Autoři
RNDr. František Šťáhlavský, Ph.D., RNDr. Karel Tajovský, CSc., Mgr. Pavel Just
Abstrakt

Štírci, čítající kolem 3 500 druhů (Harvey 2013), jsou čtvrtým nejpočetnějším řádem pavoukovců. Navzdory tomu zůstávají poměrně málo studovanou skupinou, což je pravděpodobně dáno zejména jejich malou velikostí (většinou kolem 2 mm) a uniformní vnější morfologií. Na našem území bylo doposud zaznamenáno 38 druhů štírků ze sedmi čeledí (Christophoryová et al. 2012a), což je výrazně méně než v sousedních státech (Německo – 49 druhů, Rakousko – 71 druhů, Slovensko – 56 druhů) (Mahnert 2011, Christophoryová et al. 2011a, b, 2012a, b, c, Harvey 2013, Gardini 2014, Krajčovičová & Christophoryová 2017, Krajčovičová et al. 2017). To je způsobeno zejména geografickou polohou České republiky, jelikož se u nás, na rozdíl od výše uvedených sousedních států, nevyskytují některé karpatské a alpské druhy. Je nicméně dlužno dodat, že z okrajových oblastí České republiky, kde by se tyto druhy mohly vyskytovat, nemáme dostatečné množství údajů, a to i přes to, že výzkum štírků má na našem území poměrně dlouhou tradici. První druh z oblasti České republiky popsal již Preyssler (1790) a řada prací se tomuto řádu věnovala i na přelomu 19. a 20. století (souhrnně viz Christophoryová et al. 2012a). Pak se ale souhrnnější práce, s výjimkou Vernerova (1971) klíče, začínají objevovat až před třiceti lety (Ducháč 1988). Od té doby jsou postupně publikovány záznamy prvonálezů vzácných druhů (Schmarda 1995, Ducháč 1998, Šťáhlavský & Ducháč 2001) a větší pozornost je věnována i podrobnějším faunistickým studiím větších území (Šťáhlavský 2001, 2006a, 2006b, 2011, Šťáhlavský & Krásný 2007, Šťáhlavský & Tuf 2009, Krajčovičová et al. 2013, Šťáhlavský & Chytil 2013). Tyto studie se ale doposud soustředily zejména na zoogeograficky nejatraktivnější oblasti především z nižších nadmořských výšek v rámci České republiky (zejména Jižní Čechy a Morava, Střední Čechy) a tomu často odpovídá i podíl jednotlivých druhů a jejich vyšší počet. V předkládané práci se proto soustředíme na oblast Chráněné krajinné oblasti Brdy a jejího nejbližšího okolí. Vlastní CHKO představuje území se speciálním managementem a vysokým podílem lesních společenstev s okolím zahrnujícím klasickou otevřenou hospodářsky využívanou krajinu (http://brdy.ochranaprirody.cz/). Studované území navíc leží ve středních nadmořských výškách, odkud je o štírcích zatím z České republiky k dispozici jen nižší množství konkrétních faunistických údajů.


2018
© Oto Zimmermann
Oblast
Sekáči
Autoři
RNDr. František Šťáhlavský, Ph.D., Mgr. Pavel Just
Abstrakt

The knowledge of cytogenetics in the harvestmen family Phalangiidae has been based on taxa from the Northern Hemisphere. We performed cytogenetic analysis on Guruia africana (Karsch, 1878) (2n=24) and four species of the genus  Rhampsinitus Simon, 1879 (2n=24, 26, 34) from South Africa. Fluorescence in situ hybridization with an 18S rDNA probe was used to analyze the number and the distribution of this cluster in the family Phalangiidae for the first time. The results support the cytogenetic characteristics typical for the majority of harvestmen taxa, i.e. the predominance of small biarmed chromosomes and the absence of morphologically well-differentiated sex chromosomes as an ancestral state. We identified the number of 18S rDNA sites ranging from two in R. qachasneki Kauri, 1962 to seven in one population of R. leighi Pocock, 1903. Moreover, we found differences in the number and localization of 18S rDNA sites in R. leighi between populations from two localities and between sexes of R. capensis (Loman, 1898). The heterozygous states of the 18S rDNA sites in these species may indicate the presence of XX/XY and ZZ/ZW sex chromosomes, and the possible existence of these systems in harvestmen is discussed. The variability of the 18S rDNA sites indicates intensive chromosomal changes during the differentiation of the karyotypes, which is in contrast to the usual uniformity in chromosomal morphology known from harvestmen so far.


Média

15.11.2016Nebezpečný pavouk v obchodním řetězci (20:00)
Linkwww.barrandov.tv
AutořiMgr. Pavel Just
14.7.2016Díky svlékání získá sklípkan nový kožich
Linkhobby.idnes.cz
AutořiMgr. Pavel Just
2.6.2016Zvláštní pavouk
Linkwww.prirodovedci.cz
AutořiMgr. Pavel Just
DruhyScytodes thoracica (Latreille, 1802) ES
8.1.2016Jak přezimují pavouci?
Linkwww.prirodovedci.cz
AutořiMgr. Pavel Just
DruhyTenuiphantes cristatus (Menge, 1866) ES
Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775) ES
7.7.2015Jak se vám může rozlézt po domě celé hnízdo mladých křižáků
Linkhobby.idnes.cz
AutořiMgr. Pavel Just
DruhyAraneus diadematus Clerck, 1757 ES
4.9.2014Takto pavouk zabalí a vysaje oběť, která se mu zamotá do sítě
Linkhobby.idnes.cz
AutořiMgr. Pavel Just
DruhyAraneus diadematus Clerck, 1757 ES
28.8.2014Nejen zápřednice, i další pavouci v Česku umějí bolestivě kousnout
Linkhobby.idnes.cz
AutořiMgr. Pavel Just
DruhyEratigena atrica (C. L. Koch, 1843) ES
Tegenaria ferruginea (Panzer, 1804) ES
Argiope bruennichi (Scopoli, 1772) ES
Cheiracanthium punctorium (Villers, 1789) ES
Argyroneta aquatica (Clerck, 1757) VU
Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838) ES