Phalangium (2x)

Phalangium opilio (Linnaeus, 1761)


Phalangium opilio (Linnaeus, 1761)

Nálezy0 nálezů, 0 kvadrátů

Literatura

 © Oto Zimmermann

Tato bakalářská práce přináší souhrnný přehled o biogeografii arachnofauny Alp. Věnuje se pěti řádům pavoukovců, které se v Alpách vyskytují, konkrétně štírům (Scorpiones), štírkům (Pseudoscorpiones), štírenkám (Palpigradi), sekáčům (Opiliones) a pavoukům (Araneae). Tato práce se soustředí na rozšíření endemických a subendemických druhů těchto řádů pavoukovců a faktory, které mohou ovlivňovat jejich rozšíření a celkovou diverzitu v oblasti Alp. Ukazuje se, že významnými faktory jsou teplota a vlhkost. Štírci se vyskytují spíše v teplých a nižších polohách, zatímco zejména štíři Euscorpius (Alpiscorpius) a sekáči jsou tolerantnější i k místům s nižší teplotou, přičemž sekáči vyžadují zejména dostatečnou vlhkost. U pavouků se v horském prostředí Alp celková druhová bohatost a hustota snižuje zejména od otevřených habitatů k lesním stanovištím. Celkovou diverzitu v Alpách navíc výrazně ovlivnily teplotní oscilace během čtvrtohorních klimatických změn a různé pozice a typy refugií, což je dobře patrné u druhů úzce spjatých s půdním prostředím jako např. u štírenek nebo jeskyních štírků čeledi Syarinidae.



 © Oto Zimmermann

Tento příspěvek navazuje na seznamy prací zabývajících se sekáči (Opiliones) České republiky a Slovenské republiky (B EZDĚČKA 2008, 2010), obsahujících 381 citací z let 1869 až 2009. Dodatečně se nám, za pomoci kolegů (viz poděkování), podařilo nalézt 26 dalších prací českých a slovenských autorů z let 1975 až 2009, které zde nyní doplňujeme. Doplněné citace se týkají především výsledků biospeleologických výzkumů slovenských jeskyň.

Zajímavostí je práce Jaroslava Šafaříka z poloviny 19. století, v níž je pravděpodobně poprvé v českém jazyce charakterizován sekáč: „Zajisté každý z laskavých čtenářů všimnul si na zahradách neb po zdech neobyčejného dlouhonoháče, který v obecném mínění též za pavouka platí; jest to pavouk nohatý (Phalangium opilio), a nepatří k vlastním pavoukům, nýbrž stojí trochu níže, liší se makadly nitkovitými a tím že dýchá vzdušnicemi; velice nápadným ho činí náramné, až půl druhého palce dlouhé nohy, které sedí na těle kulatém velikosti hráchu, a každá noha, jsouc utržena, velmi dlouho ještě se pohybuje. Ve dne obyčejně sedí, v noci běhá a živí se malým hmyzem, je-li jich více pohromadě zavřeno, usmrcuje a vyssává silnější slabšího.“ (ŠAFAŘÍK 1859).

V hlavní části tohoto příspěvku podáváme přehled 44 opilionologických prací, jež byly v obou zemích zaregistrovány s vročením 2010 a 2011.