Nigma flavescens (Walckenaer, 1830) [cedivečka doubravní]

The spatial distribution of parasitoids is closely linked to the distribution and ecological requirements of their hosts. Several studies have documented changes in the fauna composition of parasitoids in response to elevation, but data on parasitoids associated with spiders are missing. The koinobiont ichneumonid wasp Zatypota anomala is strictly specialised on spiders of the genus Dictyna (Dictynidae) in Europe. We examined the distribution of spiders of the family Dictynidae in forest ecotones in central Europe across a broad elevation gradient (110–1466 m a.s.l.). We checked the spiders for parasitism by Z. anomala. It was most abundant at the mid-elevations (median 712 m a.s.l., range 179–870 m a.s.l.). We identified four dictynid spider species as Z. anomala hosts. These were Dictyna arundinacea, Dictyna uncinata, Nigma flavescens, and Nigma walckenaeri. All four species and the genus Nigma were recorded as hosts for the first time. The parasitoids strongly preferred juvenile instars of their hosts. The body length differed between parasitised Dictyna and Nigma spiders (medians: 1.95 mm and 2.55 mm, respectively). The distribution of Dictyna and Nigma spiders overlapped along the elevation gradient, but parasitism incidence significantly differed between spider genera along the elevation gradient. Nigma was parasitized at lower elevations between 179–254 m a.s.l. and Dictyna at higher elevations between 361–870 m a.s.l. The phenology of Z. anomala is closely tied to the univoltine life strategy of its host spiders. The parasitoid female oviposits in autumn, and its offspring overwinter as larvae on the host, reach adulthood during spring, and pass the summer as an adult.

Odchyt studovaných organismů byl prováděn v období od dubna do září v roce 2016, ve dvou typech hospodaření a ošetřování ovocných dřevin (ekologický sad a intenzivní sad). Všechny studované plochy se nacházejí v okrese Vsetín (Zlínský kraj). V ekologických sadech byly sklepávány hrušně (Pyrus), jabloně (Malus) a slivoně (Prunus). V intenzivních sadech byly sklepávány pouze slivoně (Prunus). Na každé lokalitě bylo vybráno 10 vhodných dřevin, na kterých probíhalo pravidelné sklepávání hmyzu a pavouků. Celkem bylo posbíráno 875 jedinců. Nejpočetnější skupinou ve zkoumaných šesti sadech byli pavouci, ve studovaném materiálu se nacházelo 683 jedinců. Nejpočetnější byly druhy Philodromus sp., Philodromus albidus, Philodromus dispar, Philodromus cespitum, Nigma flavescens, Phylloneta impressa, Nuctenea umbratica, Anyphaena accentuata. Antagonistů z třídy hmyzu bylo ve studovaném materiálu 192 jedinců. Nejvyšší počet pavouků byl v ekologických sadech, celkem jich bylo nasbíráno 470 jedinců, zástupců hmyzu bylo nasbíráno 106 jedinců. Z toho největší počet byl z čeledi Coccinellidae 54 jedinců. Dále bylo nasbíráno kolem 30 jedinců z čeledi Formicidae a Anthrocoridae. U intenzivních sadů byla početnost pavouků nižší, bylo nasbíráno 214 jedinců. Užiteční zástupci hmyzu se vyskytovali také v menších počtech, bylo jich nasbíráno celkem 86 jedinců. Nejpočetnější čeledí byli Coccinellidae (38 jedinců). Z výsledků lze konstatovat, že v ekologických sadech s  heterogenní dřevinou skladbou je druhová diverzita mnohem vyšší, než u sadů s intenzivnějším hospodařením, kde druhová diverzita a početnost měla sestupnou tendenci s výrazně slabší celkovou rozmanitostí přirozených antagonistů.

Výsledky tohoto výzkumu aplikovaného na ovocné dřeviny v sadech můžeme vztáhnout i na parky, zahrady, případně arboreta a jinou veřejnou zeleň, protože v těchto biotopech se obecně vyskytuje značná druhová diverzita pavouků a antagonistů z třídy hmyzu, která je ovšem náchylná na různé zásahy a intenzitu hospodaření. Tím může být narušena jejich funkční významnost z hlediska biologické kontroly škůdců.