Records by time  
Dysderidae 0-19001901-19501951-20002001+
Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838) Not endangered 10× 15× 623× 249× 897×

Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838)

Czech namešestiočka ryšavá
Threat levelNot endangered
Records897 nálezů, 152 kvadrátů
First record 1859, F. Prach, Prach 1866
Last record 2023 , Filip Trnka
Distribution areaEuropean - Me. (Gr.) (Af.
Phytogeographic area
Meso
Mezofytikum. Oblast zonální vegetace a květeny temperátního pásma, tedy oblast opadavých listnatých lesů. Značnou část této oblasti zaujímají dnes pole a louky. Sem je přiřazena i východní část českého Termofytika.
Thermo
Západní část českého Termofytika a celé moravské Termofytikum. Oblast extrazonální teplomilné vegetace a květeny v rámci temperátního pásma, kde převládají nelesní společenstva.
Původnost stanovišť
artificial
Umělé prostředí lidských sídel, které je však poměrně stálé, bez výrazné disturbance. Zdi staveb připomínají svou strukturou skalnatá a kamenitá stanoviště a tak mohou být osidlovány některými druhy skal a kamenitých sutí.
climax
Klimaxová stanoviště, která jsou minimálně narušena činností člověka: původní horská stanoviště, původní a přirozené lesy, mokřady, rašeliniště, skalní stepi a lesostepi, váté písky, kamenité sutě, skály apod.
semi-natural
Druhotná, polopřirozená stanoviště: kulturní lesy, křoviny, extenzivně využívané, druhově bohaté louky a pastviny, staré lomy apod.
Humidity
dry
Suchá. Vřesoviště, suchá pole, skalní lesostepi, bory, jižně exponované okraje lesů.
semi-humid
Mírně vlhká. Louky, stanoviště nad horní hranicí lesa, křoviny, listnaté lesy mesofytika, bučiny, kulturní smrčiny.
very dry
Velmi suchá. Písčiny, skalní stepi, osluněné povrchy skal a kamenitých sutí.
Stratum
Ground layer (Preference: Vysoká)
Půdní povrch. Půdní povrch, prostory pod kameny, prostory v detritu a mechu.
Osvětlení stanovišť
open
Většinou bez vegetace či s nízkou vegetací, kde osvětlení zasahuje až k půdnímu povrchu: holé skály a sutě, štěrkové lavice, stěny budov, písčiny, skalní stepi, kosené louky, pole, vřesoviště, stanoviště nad horní hranicí lesa, rašeliniště.
partly shaded
Společenstva s roztroušenými keři a stromy: skalní lesostepi, lesní okraje, křoviny, kosodřevina, světlé bory.
semi-open
S vysokou bylinnou vegetací: rákosiny, bujné pobřežní porosty ostřic a kopřiv.
Hojnost výskytu
very abundant
Velmi hojný. Druh vyskytující se početně od nížin až po horské polohy.
Altitude150-950

Bibliography

 © Oto Zimmermann

Cílem mé práce bylo zjistit druhovou diverzitu a početnost pavouků v arboretu Mendelovy univerzity v Brně a také vyvodit jejich význam, a v neposlední řadě též posoudit význam arboret, parků a další městské zeleně coby míst vyšší biologické diverzity v urbanizovaném prostředí.

V rámci výzkumu bylo vybráno patnáct listnatých dřevin, lokalizovaných v různých částech arboreta. Pavouci byli získávání pomocí dvou odchytových metod, metodou sklepávání a metodou výběru z kartonových pásů (pastí). Sklepávání proběhlo v rámci výzkumu celkem čtyřikrát, konkrétně 11. 5. 2017, 14. 6. 2017, 1. 8. 2017 a 18. 9. 2017. Výběr z kartonových pásů byl proveden dvakrát, 28. 6. 2017 a 19. 10. 2017.

V obou metodách bylo získáno a determinováno celkem 303 adultních jedinců pavouků náležejících do 45 druhů, 36 rodů a 14 čeledí. Nejpočetněji zastoupen byl druh Philodromus cespitum, který tvořil více než třetinu odchyceného materiálu (přes 33 %). Tento druh patří mezi druhy schopné žít i v narušených biotopech urbanizovaných lokalit, jeho značné zastoupení je tedy očekávatelné. V rámci výzkumu bylo však získáno i několik druhů ohrožených, které se vyskytují pouze v přirozeném prostředí méně narušených biotopů.

Z tohoto faktu lze tedy dovodit závěr, že prostředí arboreta tvoří alespoň částečně přirozené prostředí pro výskyt různých druhů, z čehož vyplývá, že arboreta, parky a další zeleň ve městech, jsou tedy skutečně místem biodiverzity. Tento závěr je důležitý i pro arboristickou praxi, stejně jako fakt, že pavouci jsou významní predátoři bezobratlých a je tedy možné je využít v rámci biologické ochrany ve městech (tedy v místech, kde není vhodné používat chemické přípravky pro ochranu rostlin) i mimo ně. Ohrožené a vzácné druhy, které byly v rámci výzkumu v arboretu determinovány, lze také využít pro bioindikaci kvality prostředí v arboretu a obdobně je možné pavouky využít i v městských parcích a další městské zeleni stejně jako i ve volné krajině.



 © Oto Zimmermann

Predators are traditionally classified as generalists and specialists based on the presence of adaptations that increase efficiency of prey capture and consumption and selection of particular prey types. Nevertheless, empirical evidence comparing foraging efficiency between generalist and specialist carnivores is scarce. We compared the prey-capture and feeding efficiency in a generalist and a specialist (araneophagous) spider predator. By using two related species, the generalist Harpactea rubicunda (Dysderidae) and the specialist Nops cf. variabilis (Caponiidae), we evaluated their fundamental trophic niche by studying the acceptance of different prey. Then, we compared their predatory behavior, efficiency in capturing prey of varying sizes, feeding efficiency, and nutrient extraction. Nops accepted only spiders as prey, while Harpactea accepted all offered prey, confirming that Nops is stenophagous, while Harpactea is euryphagous. Further, Nops displayed more specialized (stereotyped) capture behavior than Harpactea, suggesting that Nops is a specialist, while Harpactea is a generalist. The specialist immobilized prey faster, overcame much larger prey, and gained more mass (due to feeding on larger prey) than the generalist. Both the specialist and the generalist spider extracted more proteins than lipids, but the extraction of macronutrients in the specialist was achieved mainly by consuming the prosoma of the focal prey. We show that the specialist has more efficient foraging strategy than the generalist.



Gallery

Statistics

By month


By altitude


By collecting method (896 used records)
Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838) ESMalesFemalesJuvenilesRecords
Zemní past721446225479
Individuální sběr1308317134
Prosev2114426
Smyk278014
Neurčeno971283241
Sklepávání1102
 MalesFemalesJuvenilesRecords

By biotope (896 used records)
Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838) ESMalesFemalesJuvenilesRecords
Lesostepní doubravy7631136
Travnaté stepi2203
Ruderály289414
Výsadby jehličnanů17508
Interiéry budov65313
Skalní stepi na jiných horninách0101
Haldy a výsypky361926
Neurčeno3422769394
Suché louky93911197
Dubohabřiny6503
Suché lesní lemy2303
Písčiny101008
Zahradnicky utvářené zahrady a parky1001
Reliktní bory na skalách5318
Lesy624011
Kamenolomy2313325
Suťové a roklinové lesy356013
Ovocné sady s luční vegetací6217
Xerotermní travinobylinná společenstva2624023
Vřesoviště nižších poloh4202
Výsadby listnáčů12906
Suché křoviny95011
Suché doubravy3524623
Paseky6002
Mezofilní louky1803
Lesní okraje108114
Okraje silnic2423
Kamenité suti nižších poloh4539347
Bučiny nižších poloh7003
Přirozené lesy4415
Stinné skály nižších poloh1102
Porosty borůvek3327028
Skalní stepi na vápenci4838952
Břehy tekoucích vod0011
Vnější stěny budov0101
Louky a pastviny0213
Acidofilní bory281309
Pastviny2002
Rašeliniště0001
Močály1001
Mokré louky0001
Polní biotopy4001
Úhory1001
 MalesFemalesJuvenilesRecords